Pohádkové léto v Benicích 2010
Všechna představení se hrají vždy od 18.00 hodin.
2. července
Čtyři pohádky Divadlo ŠUS
Netradiční zpracování čtyř klasických pohádek Kuřátko v obilí, Otesánek, O veliké řepě, Zvířátka a loupežníci. Každá pohádka je hrána jinou loutkohereckou technikou.
Režie: M. Schartová
Hudba: M. Hlavsa
Výprava: I. Antoš
Hrají: M. Šulcová a Z. Sedláček nebo L. Krejčíková.
9. července
Dlouhý, Široký a Bystrozraký Divadlo ŠUS
Klasická pohádka podle K.J.Erbena hraná převážně s marionetami.
Režie: M. Schartová
Hudba: Z. Sedláček
Výprava: F. Valena
Hrají: M. Šulcová a Z. Sedláček.
16. července
Vodnická pohádka
Koňmo (divadelní společnost)
Takřka klasická česká pohádka s lakotnou mlynářkou, přitroublým mlynářem, hodnou Bětuškou, živým vodníkem a opravdovým čertem, ve které se mlýnské kolo možná zatočí a dobro nad zlem jako již tradičně zvítězí. Představení je opatřeno zaručeně živou hudbou hranou na opravdové, místy až dřevěné hudební nástroje.
Scénář a režie: Vít Schuster a Koňmo
Hudba: Václav Koubek a Koňmo
Loutky: Jan Růžička
Scéna a kostýmy: Jitka Weinerová a Koňmo
Hrají: Vít Schuster a Oldřich Hurych
Délka: 45 a více minut dle rozjívenosti dětí a invence umělců



Klapy klap
Klapy klap klape mlýn
my budeme zpívat s ním
O mlýně a o lásce
bude v naší pohádce
Aby slunce svítilo
a lidem se tu dařilo
Peněz není nikdy dost
když nám chybí máme zlost
Ať se točí kolo něčí
voda nikde nekončí
Kotle vidle kouř v pekle
všichni půjdou do pytle
Milostná
Když měsíc na hladinu v noci sedne si
Když slunce na nebe v poledne vyskočí
Když vrba spustí na hladinu své vlasy
Když motýli se nad chrpami roztančí
Já sedím na dně a sním
Já zpívám a toužím
Hledat lásku
Najít lásku
Nebýt zkrátka samotným
Čertovská
Když se někdo ptá
kdo je Kilián Hops
Já mu rychle odpovím
já sama pekelná moc
A ty a ty a ty a ty
já vím víc kde duše vaše
hříchem rezaví
A ty a ty a ty a ty a já
a dost!
Já sama pekelná moc
Já sám Kilián Hops
Hádavá
Kam bych šel?
A kam bych šla?
Vždyť to je moje chalupa!
To je moje mlýnice!
Moje zase lavice!
Moje jsou ty humna v dálce!
Moje cesta ku procházce!
Moje dveře dej je sem!
Moje vrba pod lesem!
Moje slunce!
Moje hvězdy!
Moje řeka!
Moje dečka od dědečka!
Moje!
Moje!
Moje!
Moje!
Spadli do hnoje!
23. července
Stará pověst
Divadlo Mimotaurus
Pohádka o rytíři, který byl krásný, silný a bohatý. Zkrátka měl všechno... a chtěl mnohem víc. A kupodivu, bylo to tak v pořádku. Protože si vzal si do hlavy, že chce umět létat. Zdálo se to být jednoduch, vždyť sama královna nebes našeho rytíře měla ráda. Ale... čeho všeho se musí člověk vzdát, než vzlétne vzhůru! A nemyslete si - krása, síla a bohatství jsou z toho to nejmenší. Stará pověst je komorní skladba pro jednoho herce, housle, píšťalu a pár maňásků.
Toto představení získalo v roce 1998 druhé místo v anketě Unima – Mezinárodní loutkářské federace.
Režie, dramaturgie, obsazení: Dominik Tesař
6. srpna
Kabinet létajících podivností
Kejklířské divadlo Vojty Vrtka
Zbrusu nové představení navazuje na tradici jarmarečních divadelníků a kejklířů a plně využívá jejich výrazových prostředků. Například různé kejklířské a artistické techniky, živou muziku a loutkoherectví spojené s činohrou. To vše zahraje Vojta Vrtek spolu s Jendou Brůčkem. Diváci tak uvidí plnohodnotné divadelní představení s velkými jarmarečními loutkami a zároveň i hotové kejklířské vystoupení.
Pohádka vychází z jedné varianty klasické pohádky o "kouzelné kuličce", jejíž síla tkví ve víře ve vlastní schopnosti člověka. Vojta, prostý, jednoduchý, nešikovný hoch je postaven před situace, které musí řešit jinak než obvyklým způsobem. Vytrvalostí, trpělivostí a spolehnutím na vlastní úsudek nakonec překoná intriky, proradného komořího, hloupých loupežníků i nevíru vlastní mámy v jeho schopnosti.Tak z něj postupně vyrůstá šikovný a sebevědomý ženich princezny – a (kupodivu) komediant…
13.srpna
Pinocchio Loutkové divadlo Já to jsem
Adam Berger & Vítěslav Marčík ml.
Potulné loutkové divadlo skládající se ze dvou přátel, více nástrojů a ještě více loutek.Vzrod divadla se datuje na podzim roku 2007 kdy jsme se začali pohybovat po čtyřech až šesti kolech s naší první pohádkou královská moudrost. Tato pohádka nám vyrostla do obřích rozměrů, ale my se nezalekli a posilovali každý den ve školách, školkách, divadlech, kulturních domech či festivalech. S předsevzetím udělat pro příště menší, skladnější pohádku, jsme na podzim příštího roku vytvořili ještě větší představení pinocchio a hned na to nádherný ,,Vánoční příběh“. Nádherný proto, že kromě toho, že je to kvalitní představení je taky skladné. Ne však lehké! Protože, jak mohou pořadatelé a diváci často pocítit, my lehké umění rozhodně neděláme!
20. Srpna
(2 v 1) Červená Karkulka a Perníková chaloupka
Divadlo Brod
Hravé představení pro malé děti. Klasické pohádky pomáhají hercům dotvořit malí diváci. Herci pracují na scéně s maňásky a různými převleky.
Muzikant: Lenka Sasínová
Herec a režisér: Roman Švehlík
Scéna: Blanka Vojancová
Délka představení: 55 minut.
27.8.
Bajaja Teátr Víti Marčíka
Komorní představení jednoho „šaška“ a jeho pěti loutek,které nenechá nikoho chladným. Divák se stane na okamžik vojákem ve velké bitvě, prožívá boj udatného prince Bajaji při souboji s drakem. Vše samozřejmě končí svatební hostinou. Kulisu tvoří tříkolka, která se v průběhu pohádky stává koněm, válkou, tanečním sálem i drakem.
Scénář, režie a hudba: Vítězslav Marčík
Výprava: Vítězlav Marčík
Výroba loutek: Renata a Tomáš Štolbovi
Účinkuje: Vítězslav Marčík


Kritika: Teátr Víti Marčíka: „Bajaja“
Napsal, zrežíroval a hraje Víťa Marčík, člověk to charismatický a především autentický.
Příběh Bajaji není důležitý, i když je divadelně odvyprávěn a divácky prožit. Ale jako obvykle, pohádka je pro Marčíka pouze nosičem sdělení, že všichni žijeme v jednom společném světě, neboť tématem všech jeho opusů je vztah naplněný láskou a porozuměním, tedy schopnost žít život nejen pro sebe a umět odpouštět. Dobro v pohádkách ukryté jeho inscenace prostupuje a proudí všemi použitými prostředky. S tím souvisí specifické a zcela ojedinělé téma vystupující ze scénografie, která metaforicky dokazuje, že loutky a předměty všeho druhu (ty konkrétně explicitně, a z toho pak implicitně vztahy) opuštěné, ztracené, nefunkční či rozbité, nejsou bezobsažné. Že v sobě mají stále emotivní náboj těch, kdož je používali, a díky divadelnosti dokáží ožít.
Schopnost rozevřít naší představivost a nastartovat pochopení je poselstvím, že když budeme jen trochu chtít, nic není ztraceno, i když se zdá, že ze světa mizí soucit, a zbabělost se sype jak Jidášovy drobné. Vždyť Marčík hraje, a hraním nás přesvědčuje o tom, že už, už na patře cítíme chuť nových slov, která šeptají, že i když andělé boží zestárli, křídla mají zavšiveny, a místo mečem či ratolestí máchají berlou mrzáků, tak všichni jsme děti boží, a že zase vzlétneme.
Všechny inscenace Víti Marčíka jsou zážitkem, i když je vidíte třeba po desáté, a lze je doporučit bez ohledu na věk, neboť jde o výsostný kumšt, o silné, obrazné divadlo. Jeho poetika, to jak zachází s prostředky, jak odstupuje od situace, komentuje ji a nahlíží ze svého specifického úhlu, dokáže v divácích vyvolat prožitek přímé účasti v dění.
Vladimír Zajíc
Fotografie z předminulého ročníku benického Pohádkového léta




































