Charakteristika starokladrubského koně
Starokladrubský kůň je jediným hospodářským zvířetem této planety, na které je oficiálně nahlíženo jako na živé umělecké dílo, srovnatelné s obrazy, sochami nebo architekturou raného novověku.
Starokladrubští koně, chovaní kontinuálně po více než 400 let, jsou jedním z nejstarších plemen koní na světě. Jde o teplokrevné plemeno vzniklé na podkladě starošpanělské a staroitalské krve. Současní koně mají evidované předky až do poloviny osmnáctého století a tvoří čtyři bílé a čtyři vrané kmeny.
Charakteristickými znaky starokladrubských koní jsou:
- klabonosá neboli konvexní hlava s výrazným velkým živým okem
- vysoko nasazený mohutný klenutý krk s méně znatelným kohoutkem
- široký a hluboký hrudník
- mohutná široká záď
- dobrý kostnatý fundament
Typický pohyb starokladrubských koní, elastické, kadencované a prostorné chody s vysokou akcí hrudních končetin v klusu, umožňuje lopatka, která je strmější než u ostatních plemen.
Úplného tělesného rozvoje koně dosahují ve věku kolem šesti let, kdy současně nabývají i hřebčího charakteru.
Starokladrubský kůň se dožívá vysokého stáří a vyniká fyziologickými vlastnostmi, jako jsou tvrdá konstituce, dobrá plodnost a vytrvalost.
Starokladrubští koně se stali nejcennějším živočišným genovým zdrojem celého bývalého Východního bloku a dostali se pod ochranu Organizace OSN pro výživu a zemědělství (FAO).
Zemí původu starokladrubského koně je Česká republika.
Vzhledem ke své unikátnosti byl v roce 1995 vyhlášen národní kulturní památkou.
